Své putování zahájíme v Kašperských Horách. Není to náhodou. Město bylo jedním z působišť Karla Klostermanna a také bydliště spisovatelova otce, doktora Josefa Klostermanna. Proto znal spisovatel dobře jak město a jeho obyvatele, tak i daleké a blízké okolí. Dům, kde rodina bydlela, se nachází na horní-severní straně náměstí a najdeme na něm pamětní desku. Zde můžeme naši pouť zahájit.
Vyrazíme na okraj města zvaný Cikánka. Zde se silnička dělí. Vpravo pokračuje směr Nicov, Stachy a Vimperk, vlevo na Nezdice a Strašín. Půjdeme směrem na Nezdice a po třech kilometrech na vrcholu stoupání narazíme na červenou turistickou značku. Vydáme se po polní cestě vpravo, značka nás zavede k bývalé hornické osadě Ždánov, která se rozkládala na jižních svazích stejnojmenné hory. Její svahy dodnes nesou četné stopy po dolování zlata. Karel Klostermann zde procházel mnohokrát a byl často hostem ve zdejší hájovně u hajného Rybáčka, jak popsal v knize Prázdniny na Šumavě. Pokocháme se krásnými výhledy směrem do centrální Šumavy a pokračujeme po červené k lesní kapli sv. Jana. Dalším významným bodem naší pouti je vrchol Královského kamene s kapličkou tesanou ve skále. Zde odbočíme po modré směrem na Javorník. To je cíl naší cesty.
Myšlenku výstavby rozhledny na vrcholu aktivně podporoval i Karel Klostermann. Dne 26.7.1914 se vydal do obce Javorník, aby se zúčastnil schůze k dojednání posledních podrobností před zahájením výstavby. Schůze, a tím i realizace záměru, byla zmařena vyhlášenou mobilizací. Karel Klostermann se vybudování rozhledny již nedočkal. Ta byla vystavěna až roku 1938. Přerůstající okolní les na dlouhá léta zastínil překrásné výhledy, až roku 2003 se věž dočkala nastavení betonovým tubusem. Tak neváhejme a vzhůru točitým schodištěm. Výhled 360o stojí opravdu za to. Jako na dlani máme Úbislav, Stachy s okolními osadami Tejmlovem, Kůsovem, Říhovem, Jáchymovem, Zadovem. Tam všude putoval soudní sluha ve spisovatelově knize Odysea soudního sluhy, když hledal adresáta soudní obsílky Voldřicha. A věřte, to nebyl snadný úkol. Voldřichů tu v okolí žilo požehnaně a jsou tu ještě dnes. Ale to je jiné vyprávění a jiné putování.
Jednosměrná trasa měří bezmála 10 km, k návratu do Kašperských Hor využijeme autobusovou dopravu nebo se můžeme vydat z obce Javorník po zelené značce na Tejmlov. I tady nás budou provázet krásné výhledy na stašskou kotlinu. Na Tejmlově narazíme na červenou, po které se vydáme přes Krankoty opět na Královský kámen.
Je to z Krankot jen asi 500 metrů. Nebudeme proto litovat, že jsme místo již dnes navštívili. Hlavním důvodem je náš návrat na modrou značku, kterou je označena „Klostermannova cesta“. Na Královském kameni se po modré vydáme vlevo do Nicova, nad obcí východním směrem si povšimneme „kohoutího“ kříže. Je to replika kříže původního, který byl po poničení vandaly uložen ve sbírkách kašperskohorského muzea. Kříž je dokladem zbožnosti, i tvořivosti zdejšího lidu. Jsou na něm umístěny všechny nástroje Kristova umučení a na vrcholu sedí kohout na hodinách, které ukazují čas skonu Krista. Kohout pak připomíná jeho trojí zapření apoštolem Petrem. V obci Nicov stojí za povšimnutí románský kostel sv. Martina z 1. čtvrtiny 13. století. Až sem docházel z Ranklova na bohoslužby Josef Klostermann řečený Rankelský Sepp. Tohoto šumavského siláka, který byl příbuzným Karla Klostermanna, zvěčnil spisovatel ve svém románu V ráji šumavském. Opustíme Nicov, přejdeme silnici z Kašperskách Hor na Vimperk a kolem zemědělského areálu vstoupíme do lesa. Modrá značka nás zavede k rozcestí Pod Mílovským vrchem a poté přes pastviny do zaniklé osady Mílov. Tu připomínají jen základy zbořené kapličky, dnes pietně upravené. Pastviny se svažují do údolí Zlatého potoka a my přes toto údolí můžeme vysledovat celou trasu našeho dopoledního putování. Zleva od Kašperských Hor se zvedá Javornická hornatina počínaje Ždánovem, přes Královský kámen, až po Javorník. Modrá značka nás zvolna svede z pastvin do údolí Zlatého potoka. Potok a celé údolí tvoří páteř a centrum někdejší těžby zlaté rudy. U mostku přes potok stával mlýn Na rybníce, připomíná ho zbytek náhonu a základů. Asi 300 metrů proti proudu potoka je ústí štoly Naděje, pozůstatku novodobých pokusů o obnovení těžby. Vede tudy „Stezka zlatokopů“, návštěvnický okruh připomínající historii dolování zlata. Pod mostkem v jedné ze štol je umístěna seismická stanice. Na pastvinách vlevo nad potokem jsou v ohradách chováni bizoni. My budeme od potoka stoupat po silničce k Liščímu vrchu, po obou stranách naší cesty jsou pozůstatky po dolování. Na vrcholu stoupání mineme křížek a podél řady domků přijdeme k lyžařskému areálu Lišák. Říká se zde Na prádle. A jak jinak, než i to je pozůstatek „zlaté“ éry Kašperských Hor. Prádlo proto, že se zde propírala rozemletá ruda. V prostoru zástavby novými domky vpravo nad bývalým koupalištěm je zakonzervovaná středověká úpravna rudy, ale to už jsme opět v Kašperských Horách. Po posilnění usínáme s knihou Karla Klostermanna Odysea soudního sluhy. Je to teoretická průprava na další putování.