Předmětem ochrany PR Hornovltavické pastviny, kterými naučná stezka prochází, jsou cenné minerotrofní rašeliny s porosty krátkostébelných ostřic, komplexy mokřadních biotopů v okolí Kubohuťského potoka a prameniště, která tvoří spolu se sukcesními plochami složitou mozaikovitou strukturu s maximální druhovou diverzitou ptačích společenstev.

Přístup k informačním bodům v přírodní rezervaci Hornovltavické pastviny je možný přímo z centra Kubovy Huti či z autokempinku poblíž Kubovy Huti. Na obou vstupech jsou umístěny informační stojany s mapou oblasti a jednotlivých informačních bodů. Část trasy je vedena přes podmáčená místa po poválkovém chodníku. Chodník prochází částí přírodní rezervace PR Hornovltavické pastviny (vyhlášené v roce 2005) kolem informačních panelů, které návštěvníka seznamují s přírodními zajímavostmi a historií daného území.

Stezka nabízí procházku po bývalých obhospodařovaných loukách a pastvinách. Dnes se již na pozemcích, které jsou přibližně od 50 let 20. století ponechány ladem, samovolně obnovila původní prameniště a rašeliniště spolu se sukcesním náletem dřevin.

Vyskytují se zde charakteristické rostliny pro tyto biotopy jako např. blatouch bahenní, ostřice, přeslička lesní, sítina klubkatá, rašeliníky, suchopýr úzkolistý, prstnatec májový. Lesní lemy, sušší svahová místa a obvody rašelinných luk jsou tvořeny smilkovými trávníky, pro které jsou charakteristické rostliny: smilka tuhá, prha arnika, všivec lesní, hadí mord nízký.

Do 18. století bylo území součástí rozlehlého pralesního hvozdu, který se táhl přes Boubín směrem k západu ke Kvildě a k východu až ke zlaté stezce mezi Volary a Libínským Sedlem. Postupně docházelo k odlesňování (zpočátku hlavně v důsledku těžby dřeva pro sklárny) a rozšiřování plochy zemědělské půdy. Aby mohli obyvatelé kosit a orat pozemky, museli vysbírat mnoho kamenů, které zůstávaly na povrchu půdy. Vysbíraný kámen snášeli na okraje pozemků do dlouhých valů nebo zídek. Odtud jméno kamenný snos. Postupně tak snosy vymezily vlastnické hranice jednotlivých pozemků a v krajině vytvořily jedinečnou strukturu. Kamenné snosy se staly postupem času zvláštním biotopem. Obnažené hromady kamenů se rychleji na slunci ohřívají, ale také rychle chladnou. Chybí na nich půda a vegetace, a tak vytvářejí malou místní kamennou poušť. Skuliny mezi kameny vyhledávají pavouci, brouci, plazi, a malí obratlovci. Jedním z nejhojnějších obyvatel kamenných snosů je zmije obecná a ještěrka obecná nebo ještěrka živorodá.

Trasa je částečně vedena po poválkovém chodníku, který je místy částečně poškozen.

Naučná stezka prochází torzem bývalého chatového tábora, který byl vybudován v době komunismu.

Délka trasy: 850 m

Délka vycházky: 1 hod.

Začátek i konec trasy: Obec Kubova Huť

Náročnost: nenáročná